Leden 2013

Bylo nebylo 1.

24. ledna 2013 v 19:27 | pompin |  Bylo nebylo
Rozhodla jsem se zapojit do projektu pořádaný kaths. Cílem je každý čtvrtek uveřejnit první větu z knihy, kterou právě čtete.

Název: Prokletý maturiťák
Autor: Meg Cabotová, Lauren Myracleová, Kim Harrison, Stephenie Meyer, Jaffe Michele
Datum vydání: 2011
Počet stran: 208

SRDCE MI TLUČE DO RYTMU MUZIKY. Cítím, jak mi
v hrudníku vibrují basy - buch buch buch.

Smečka

23. ledna 2013 v 15:43 | pompin |  recenze
Název: Smečka
Autor: Andrea Cremerová
Ilustrátor: /
Počet stran: 400
Nakladatelství: Knižní Klub
Rok vydání: 2010
Vazba: Pevné desky s přebalem
Děj:
Calla Torová není jen tak obyčejná americká středoškolačka: je rozená bojovnice, navíc vede smečku Nightshadeů. Většinu života tráví v lidském těle, ale stačí nepatrný impulz, drobné ohrožení, a promění se ve vlčici. Když v horách narazí na lidského mladíka napadeného medvědem grizzly, nezaváhá a zachrání ho. Poté se zadívá do jeho očí a začne pochybovat o věcech, o nichž nikdy nepochybovala. Je možné, že by se mohla svému předem určenému osudu vyhnout? Co by v jejím v životě mělo být na prvním místě: slepá oddanost pravidlům, anebo láska? A opravdu mají pravidla, na kterých tak lpí, zajistit všem lidem na světě bezpečí, jak si až dosud myslela? První díl celosvětově úspěšné, akční, napínavé romantické série.

Hodnocení obálky:
Huh, nějak mi unikl smysl té obálky, ale každopádně je obálka nádherná. Ta fialová… Miluji fialovou. Líbí se mi font nadpisu a místo kde je nadpis umístěn. Většinou nemám ráda, když je nadpis uprostřed, ale tady se to skvěle hodí. A ta kapička krve tomu všemu dává takoví nádech, jak to říct, obezřetnosti?… Poslední dobou jsem v hodnocení nějak moc shovívavá… No co už, tahle obálka si rozhodně zaslouží pět z pěti možných.
Celkové hodnocení obálky:
pět z pěti
Smečka 1: Smečka



Co jsem od knihy čekala:
Vlastně ani nevím…

Recenze:
Málokdy se od čtení nemohu odtrhnout a ještě méně často přečtu 400 stran za dva všední dny. Vše začíná když Calla zachrání svou vlkodlačí ? krví mladého turistu, kterého v horách potrhal medvěd. Když o den později přijde do školy a zjistí, že onen chlapec, kterého zachránila, je její nový spolužák mále se jí zastaví srdce.
Kniha se skvěle čte již od začátku a snad nikdy jsem neměla pocit, že bych něčemu v knize nerozuměla. Jen jména, kterých tam bylo opravdu hodně, se mi pletla a někdy jsem se musela dokonce vracet o pár stran vzad abych si znovu přečetla kdo je on a kdo on. Na druhou stranu, pokud by v knize bylo méně postav, což by ani nešlo, už by nešlo o smečku, ale o pár opuštěných vlků. Co mi dělalo problém bylo, že některé kapitoly měli 5 stran a jiné třeba 20 a tak jsem nikdy nemohla předpokládat zda kapitolu stihnu přečíst za čas co jsem na čtení měla (v autobuse, o přestávkách ve škole…), proto jsem se občas Ztrácela v textu. Nechápu jak někdo kdo tu knihu četl může mít rád Rena! Jsem rozhodně team Shay. Shay svým sebeobětováním zachránil Calle život. Calla se s Shayem rozhodla vydat prozkoumat jeskyni do, které měli vlci zakázaný vstup a tam se něco sehrálo. STOP nechci spoilerovat! Tahle část příběhu je totiž asi nejzáživnější a vy si ji budete užívat nejvíc a tak Vám nechci pokazit překvapení svou nerozvážností.

V této knize se z hlavní hrdinkou naprosto ztotožňuji, nenávidí, když se musí "slušně" oblékat, je vůdčí typ. Řekla bych, že si v hodně věcech nebyla jistá a taky byla pěkně tvrdohlavá.
Řekla bych, že i podle popisu, kterého bylo v knize bohužel málo, jsme si i fyzicky podobné.
V téhle knize bych řekla, se navíc kombinuje něco jako fantasy a takový ten detektivní příběh. Což já osobně mám moc ráda. Když Call společně z Shayem začne pátrat po své minulosti a po lžích, které jí strážci navykládali, nemůžete knihu odložit. Jenom jsem moc nepochopila proč vlastně hledači (vím, že nevíte kdo jsou hledači) tak urputně chtěli Shaye. Doufám, že v druhém díle se mi mé otázky, kterých není málo, objasní…

Občas jsem Call litovala, ona vlastně sama nevěděla co chce a to je ten nejhorší pocit jaký můžete zažít. Litovala ji a chtěla aby mohla být z Renem a Shayem zároveň.

Nevím jak někdo může táhnout s Renem, ale možná to zjistím po přečtení dalších dílů, ale zatím jsem rozhodně se Shayem.


Dle mého by knížku zvládli i mladší čtenáři, ale obávám se, že by pro ně nemuselo být tak srozumitelné. Knihu bych tedy
doporučila těm, kteří již mají něco načteno a věkově v rozmezí třináct až sedmnáct let. Kniha určitě není nějaké vrcholové dílo, ale ve svém oboru mnohé předčí. Řekla bych, že první osoba se k téhle knize hodí a určitě se Vám styl
autorčina psaní bude líbit.
Mimochode už jsem říkala, že se mi nelíbí ty černé pruhy, které když je kniha zavřená, vytvářejí začátky kapitol, když by tam tak velké začátky kapitol nebyli knížka by byla asi o 70 stran tenčí. Aneb takhle se protahuje kniha aby měla více stran. Ale ne, mě to až tak nevadí.
Knihu si můžete koupit tady.
Závěr:
I vlkodlaci umí překvapit…
Celkové hodnocení:
Čtyři z pěti

Dědička

23. ledna 2013 v 11:14 | pompin |  recenze
Název: Dědička
Autor: Amanda Hockingová
Ilustrátor: /
Počet stran: 320
Nakladatelství: Fortuna Libri
Rok vydání: 2012
Vazba: Pevné desky
Děj:
Wendy je již odmala jiná, když se jí její matka v šesti letech pokusila zabít se slovy, že není její dítě Wendy tomu nerozuměla. Ale co když je to všechno pravda, co když je Wendy skutečně podvrženec, tedy dítě podstrčené někomu jinému. Už dříve si všimla, že když na něco myslela opravdu se to stalo. Její doměnku jen potvrdí tvrzení Finna, který jak sám říká pochází ze světa do, kterého patří i Wendy, tam žije její skutečná matka, která ve společenství tzv. Tryllů zaujímá postavení královny a Wendy se má nyní stát princeznou. Ale co když se Wendy své dosavadní rodiny, která se sestává z její tety a bratra nechce vzdát?
První dojem z obálky:
Myslím, že tuhle knihu jsem si vybrala právě kvůli obálce. Ta červená se k příběhu opravdu hodí a Wendy oděná do bílých šatů mezi květy vypadá moc krásně Vůbec si nemyslím, že tam té červené je moc, dle mého je jí tam akorát. Ach málem bych zapomněla na siluetu hradu v pozadí. Kdo knížku četl jistě mi dá zapravdu, že takhle výstižnou obálku má opravdu pomálu knih. Ještě oceňuji, že kniha má pevné desky, které se ani po tahání do školy a všude možně neošoupali. Nemám důvod ubírat hvězdičky.

Celkové hodnocení obálky:
pět z pěti

/anglická obálka byla na netu v lepší kvalitě/

Co jsem od knihy čekala:
Upřímně nevěděla jsem co čekat, obálka na mě působila spíš jako obálka vhodná pro román, než pro fantasy příběh.

Recenze:
Od knihy jsem čekala úplně něco jiného, než z ní nakonec vyplynulo, avšak myslím, že kniha je velmi dobrá a to hlavně kvůli neokoukanému námětu. No řekněte mi kdo ještě napsal YA knihu o trollech.

Začnu kritikou a chválu si nechám na konec. Chování hlavní hrdinky příběhu Wendy mi přišlo poněkud zvláštní a rozhodně nemohu říct, že bych se s ní ztotožňovala. No řekněte: Od mala žijete z někým koho milujete a pak ho bez rozloučení opustíte jen proto, že Vám nějaký spolužák řekne, že na Vás jinde čeká lepší život. Taky jsem nechápala proč Wendy, když už z Finem, tedy tím kdo jí řekl, že když odjede sním čeká na ní lepší život, odjela a po sléze zjistila, že život tady nestojí za nic, protože i ty které si tady oblíbila nesmí milovat, nevzala nohy na ramena hned.

"A už si tady zvykáte?" vyptával se Garett.
"Snad ano," přikývla jsem. "Ale jsem tu teprve krátce"
Nechci spoilerovat. Abych pravdu řekla knížka mě celkově hodně zklamala. Hodně pasáží mi přišlo až příliš zdlouhavých a na takovou obálku bych čekala nejspíš trochu víc romantiky a těch intimních chvilek. Těch tam bylo také pěkně pomálu.

Neřekla bych, že hlavní hrdinka byla odvážná, spíš sobecká, když dokázala jen tak bez mrknutí oka opustit svou rodinu. Taky na to pěkně doplatila. Chápu, že se cítila být jiná a neměla úplně ideální dětství, ale její bratr a teta ji milovala a ona je zradila. Na konci knihy mě také hodně zklamalo, že měla až moc otevřený konec. Je to jako když utnete kapitolu na nesprávném místě. Na druhou stranu je to trilogie a tak doufám, že druhý díl, který již mimochodem brzy vyjde a já si ho určitě koupím, pěkně na první díl naváže.

Abych přešla k tomu co se mi na knize líbilo, čehož také nebylo málo, i když to tak nevypadá. Styl psaní autorky, která knihu píše v první osobě, kterou já mám moc ráda mi vyloženě sedl. Kniha mi připadala velmi nepředvídatelná. Nikdy jsem nevěděla co bude následovat až otočím list a tak mě kniha nutila stále číst dokud jsem ji nedočetla a i dlouho po tom o příběhu přemýšlet. Jediné co ve mně vzbuzovala zvláštní pocit bylo to, že dle mého se autorka snažila příběh co nejvíce protáhnout což mě v některých chvílích nudilo. Ale tahle část má být věnovaná chvále. Kniha dávala smysl a autorka nepřeskakovala mezi jednotlivými úseky sem a tam.
Abych pravdu řekla, kniha nebyla zas tak špatná, jen mě prostě zklamala. Asi se musím naučit od knih očekávat míň a pak být mile překvapená, než očekávat moc a pak být zklamaná.

Po třech dystopiích jsem hledala nějakou oddechovku a tato kniha toto splnila na jedničku. Na druhou stranu nemůžete ode mne čekat nezaujatý názor. Před touto knihou jsem přečetla hned čtyři knihy, které se stali mými favority /hostitel a trilogie Hunger games/.

Závěr:
Čekat od knihy méně a pak být mile překvapen.

Celkové hodnocení: (když bych mohla dám 3,5)
Čtyři z pěti

Prosincová měsíční chvástačka

13. ledna 2013 v 11:10 | pompin
Ahoj, takže poprvné moje knižní chvástačka, buďte schovívaví...
Doufám, že se bude líbit a omluvte kvalitu...

Předsevzetí na rok 2013

5. ledna 2013 v 9:52 | pompin
Tento rok nebudu psát článek na žádné meme, ale napíšu prostě několik předsevzetí co bych chtěla za rok 2013 dokázat...
• Každý měsíc napsat alespoň 2 recenze
• Přidat za měsíc alespoň 15 článků (to bude nejtěší)
• Sehnat si nějaká affs/SB/OB
• Mít alespoň jedno spolupracující nakladetelství
• Přečíst alespoň 50 knih
• Každý měsíc přečíst alespoň 1500 stran (je to málo, ale pro mě ne :D)
• Dělat méně pravopisných chyb
Tak to jsou asi moje nejdůležitější předsevzetí. :)

Hostitel

3. ledna 2013 v 20:43 | pompin |  recenze
Název: Hostitel
Autor: Stephenie Meyerová
Ilustrátor: /
Počet stran: 616
Nakladatelství: Kosmas
Rok vydání: 2010
Vazba: Pevné desky v přebalu

Děj:
Na naší planetě se usídlí neznámý parazit z vesmíru, který si sám říká "Duše". Žije nejen na zemi, ale i na mnoha dalších planetách, jako je "Zpívající svět" a podobně. Problém nastane, když jednu z duší naimplantují do těla dívky, která se odmítala duším vzdát. Jde o tělo Melanie. I když duše ovládla tělo, Melanie je pořád uvnitř. Donutí duši v ní - Poutnici, aby se vydala na cestu za Melanií milovanými Jaredem a Jamiem. Vydají se na cestu pouští, která nikde nekončí. Když už si myslí, že jsou u cíle, nastane další problém. Pokud tam opravdu nějací lidé jsou, určitě jim neuvěří, že je Melanie stále "tam". Ale jak to tedy vyřešit? Dokáže Jared někdy pochopit, že Melanie je stále tam? A co malý Jamie?
První dojem z obálky:
Stříbrň okolo zorničky dodává obálce nadpřirozenost a činí ji zajímavou. Vždyť právě podle toho se pozná, že vetřelec je uvnitř těla. Přijde mi to jako perfektní nápad. Barva taky skvěle ladí, nevidím důvod ubírat body.
Celkové hodnocení obálky:
pět z pěti
Recenze:
"Tělo můj dům,
můj kůň můj pes
co si počnu
až padneš..."
Tajemná citace na začátku knihy nazvaná "otázka" už jen vybízí k přečtení, ačkoli ji na začátku možná nepochopíte. Až knihu dočtete, bude Vám vše jasné. A v tom to je. Stephanie se na Hostiteli opravdu vyřádila, ukázala, že umí i něco jiného než jen knihy pro poblázněné puberťáky plné upíří romantiky. Ano ta romantika, na tom sice něco bude. Ale do této knihy mi to zapadá mnohem lépe. Malá mimozemská stvoření co si říkají duše, no řekněte mi, kdo by na něco podobného přišel. Neokoukané téma a ještě lepší příběh. Ze začátku se kniha čte opravdu těžce, ale jakmile se ocitnete "v obraze", hned Vám vše začne docházet. I když pravda, za začátek považuji asi prvních 80 stránek, kdy se obtížně prokousáváte neznámými pojmy a dojmy a máte chuť knihu zahodit. Ale věřte, že pokud knihu nezahodíte po první kapitole, nebudete litovat. Název Hostitel knize naprosto sedl, vždyť o tom to celé je, naše těla se stávají hostitelem pro mimozemská stvoření. Je to jako se stromem a lišejníkem. Prosté, ale přesto fascinující. Příběh, o kterém se sice nedá říci, že by vás ihned vtáhl do děje, ale i tak mám pocit, že na konci knihy si řeknete totéž co já: "Wow!" Jakmile se na scéně objeví Jarred - jedna z hlavních postav. Přátel Melanie když byla ještě člověk, Jamie, který v příběhu představuje roli zmateného bratra Melanie a Ian, kterého okouzlí parazit jež se v Melanie ukrývá, příběh se otáčí do neuvěřitelně fascinujícího románu. Ale co dělat, když Melanie je stále tam a duše v jejím těle miluje někoho jiného než ona sama? Jak z toho vybruslit? Tyto otázky se Vám zcela jistě budou honit hlavou a je jen na Vás, zda se rozhodnete pro team Ian, nebo Jared... Vše se jen podtrhuje tím, když se malí Jami zraní. V tuhle chvíli jsem se pustila do čtení tak zběsile, že jsem nestačila obracet stránky.
"Tvůj biologický druh taky děti nešetří."
"Ale nemučíme je. Nikdy jsme lidem vědomě nezpůsobili bolest"
"Děláte něco horšího. Vymažete je."
Myslím, že se Stephenie velice povedli popisy jeskynních komplexů, kde byla Melanie - Poutnice uvězněna. Jak jsem příběh četla, živě jsem si dokázala představit, jak to v jeskyních asi vypadá. Nejvíce se mi asi líbil popis jeskyně se záchodem a umývárnou. Zdálo se mi, že právě ta byla ze všech jeskyní popsána nejlépe. Dále také oceňuji vyprávění v první osobě, které myslím mnoho z nás miluje.
Co se týče postav v příběhu myslím, že byly taky skvěle popsány a Stephanie buď záměrně, nebo nezáměrně strhávala čtenáře na stranu Iana. Na druhou stranu téměř celou knihu prožívá Poutnice v Melaniině těle a tak není divu, že jí Jared nenávidí. Ale to už bych prozrazovala moc. Malinko jsem byla zmatená z popisu Jamieho, i když zpětně si uvědomuji, že Jeb, ho viděl jinak než Melanie resp. Poutnici. Pro Poutnici a Melanii to byl stále ten malý kluk, jakého znala. Ale Jeb věděl, že Jamii je už téměř dospělý mladý muž. Já osobně byla zmatená z toho, že někdy se Jamii choval jako dítě a jindy měl zase názory dospělého. Ale to už je jen můj názor, i když právě na tom jsou recenze vystavěné. Jediné co mě mrzí a chtěla bych na závěr říct, je to, že ačkoli je kniha celkem moudře ukončena chybí mi ty dva díly, které už by konečně mohli vyjít. Nebo si snad Meyrová dělá 3 leté prázdniny? To nevím. Pokud nějaké pokračování knihy bude, doufám, že bude to čekání na něj, bude stát za to. Trilogie by přeci jen měla zůstat Trilogií. :)
Proč sem si knihu vybrala:
Četli ji spolužáci (jedna kniha kolovala po třídě) a tak jsem se rozhodla si knihu domů také pořídit. Myslím, že jsem udělala správně! :)
Závěr:
Nesuď knihu podle první kapitoly!
Celkové hodnocení:
pět z pěti